středa 20. srpna 2014

...několik odstínů šedi...

...pletený šátek. Na blogách se to jen hemží krásnými pletenými plédy a šátky, tak jsem chtěla taky vyzkoušet. Trval mi skoro půlku prázdnin. Společnost mi dělal na chalupě, na koupališti, ba i u moře...
...nakonec úspěšně dokončen...
...materiál Alize Diva batik 1900, kulatá jehlice č. 3,5.

neděle 17. srpna 2014

...z Kasáren na Stratenec...

...dnešní výšlap...
...
...krásný výhled na Javorníky a Beskydy...
...pusy modré od borůvek...
...korálky...
...bodláky...
...Stratenec...
...památník...
...a rozhledna...
...fajn den...

sobota 16. srpna 2014

...země hor, moře a Draculy...

...Rumunsko...asi jako každý člověk mám předsudky. Děláme si představy z toho, co slyšíme, jakou má to  a to pověst, jak to bylo dávno a pořád musí být. Když muž začátkem roku přišel s tím, že jede na služební cestu do Rumunska, trochu jsem se vyděsila. Zvlášť po tom, co jsem loni viděla na hranicích Srbska. Rodiny, kluk se schválně useknutými prsty, holka, sama ještě dítě s novorozencem v náručí, žebrající jídlo a peníze. Ano, stává se. Opravdu to byly předsudky a docela se za ně stydím. Rumunsko je úplně jinde...
...je to úžasná země s nádhernou přírodou. Louky s pasoucím se dobytkem, na polích dozrávají slunečnice a kukuřice, v dálce se tyčí majestátné vrcholky Karpat. Lesy a zase lesy, svěží a zelené...
 
...projíždíme vesničkama. Je podvečer. Před domkama posedávají místní lidé v typickém oblečení a povídají si. Působí příjemně. Některé domy jsou opravené, jiné původní. Nikde nevidím ten "typický rumunský nepořádek". V každém městě a vesnici je opravený kostel. Na hřbitovech kříže poskládány rovnoběžně a obráceny všechny jedním směrem. Satelitní městečka...

...jedeme po malých, velikostí okresních cestách, ale s perfektním povrchem. Kolem spousta motelů. U jednoho zastavíme. Přespání v apartmánu 35 e za noc. Jídelní lístek v rumunštině. Nerozumíme ani slovu. Velmi srdečná, usměvavá servírka, moc to anglicky nedá, ale nám přinese ukázat maso, které se snažíme si objednat. Rozumíme jen slovo "Mersi." Děkuji. Jídlo je výborné...
 ...dál po dálnici směr Bukurešť. Cesta od hranic od Nadlacu, hraniční přechod, není celá propojená s hlavním městem dálničním tahem, ale dálnice se velmi rychle buduje.
...nakoupit se dá jako v celé Evropě. Všude jsou markety a velká obchodní střediska. Ceny podobné jako u nás, něco levnější. Rozdíl v tom, že je všechno podstatně hlídanější. Parkoviště supermarketů oplocená s nočním zavíráním, hlídané vrátnými a psem. I uvnitř hlídačů docela dost.

...potom moře...
...Černé moře. Je úžasné, jak už jsem psala. Projíždíme Konstantou, další Mamaia. Pláže a hotelové komplexy. Ubytujeme se v kempu, když máme s sebou ten stan. Až ve druhém je místo. Čistý, velký, s veškerým zázemím. Opět spousta hlídačů a ochranky. Stan rozbíjíme mezi olivovníky...
...v dálce komíny.
 Je to typická narvaná pláž. Písek a pozvolný vstup do moře. Připomíná mi to Balaton. Dlouho, dlouho jdeme, vody po pás, po krk a zase po pás. Adélku vyděsí medůza...
...kolem sebe slyšíme jen rumunštinu. Ale v kempu jsme objevili jeden český stan. Byli sice maskováni za Dacií Logan, ale měli českou spz a na stanu českou vlajku...
...večer pláží projíždí "rolba" a písek srovnává a vyhlazuje, sbírají se odpadky. Lidé se procházejí. Jakmile padne tma, zapalují lampiony štěstí a pouštějí je spoulu s přáním k černé obloze...
...ale měla bych i nějakou tu výtku. Jen tři záchody pro pláž a kemp, a přestože paní uklízečka vytírala jak o život, se mi zdálo opravdu málo. Později jsme objevili ještě pár záchodků a sprch u vstupu do kempu, ale tyto byly turecké a to tak trošku nerozchodil syn. Musel následovat asi hodinový rozhovor s otcem, aby ho trošku rozebral...

...Bran...
...a k Rumunsku samozřejmě patří hrabě Vlad Tepeš. Dracula. Místní lídé sice prý nechápou, proč ho má svět za upíra, ale my to víme a tak musíme na jeho hrad. Na Bran...
...Rumunsko je velká země a cesta horama je pomalá, v zácpě a projíždíme šíleným lijákem. Tak, bohužel, "Castle is close.". Škoda! Tak aspoň nasajeme atmosféru turisty vyhledávaného místa a hrad si prohlídneme jen z dálky...

...pak už nabíráme směr domů...
...podtrženo sečteno. Rumunsko je nádherná země. Rychle se rozvíjející, ale taky plná paradoxů. Hlavní silnice mají sice perfektní povrch, ale jezdí na nich i koňské povozy. Napočítali jsme jich přes padesát...
...v průmyslové zóně jsme viděli pást se ovce i s pasáčkem. Rádi stojí u cesty a nabízejí zboží. V horách sýr, v nížinách cibuli, u Dunaje čerstvé ryby, podél hlavních tahů ženy sebe. Řidiči - katastrofa. Povoz, kamion, plná čára a horizont - "v pohodě" se předjíždí...
...do toho tam volně pobíhají psi...
Lidé jsou tam velmi srdeční a přátelští. Ačkoliv je tam spousta ochranky, neměla jsem pocit nějakého nebezpečí. Prostě tato země mě nadchla. Doufám, že se tam ještě podívám. Chci projít Karpaty a vidět  Dunajskou deltu...
...teď už dobrou noc! A.

úterý 12. srpna 2014

...směr jih...

...nemáme čas na plánování, zvláště můj muž. Má časově náročnou práci. Takže mít přesně stanovený termín dovolené a k tomu místo objednané půl roku dopředu, to nehrozí. A stejně nejsme tenhle typ. Prostě žijeme "onlajn"...Můj tajný plán byl nějaké to moře. Černé, Severní, Balt...Původní plán z loňska, severské státy, jsme zavrhli. Je to na dýl, není to jen moře a s dětmi...možná snad ve dvou...Navíc se do toho vloudil takový malý, nepatrný problém. Synův propadlý pas....samo že moje chyba...Roste příliš rychle. A taky rodinné problémy...Prostě na dovolenou nebylo pomyšlení...
...pas byl, světe div se, za dva týdny hotov a v pátek byl doma. V sobotu ráno povídám (samozřejmě z legrace): "Tak co, kam pojedeme? Do Bulharska?" "Jistě, proč ne!" Proč ne? Cestovní připojištění máme. V neděli ve čtyři ráno jsme vyrazili...
...loni Sofia a Burgas přes Srbsko, letos pro změnu zadávám v navigaci třeba Varna. Přes Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. S jedním přespáním...
 ...platíme dálniční poplatky a v Ruse most přes Dunaj...
 Je pořád přes 30°C. Kousek před Varnou začíná slejvák a teplota klesá na dvacet. Paráda! Naštěstí ke konci dálnice už je zas krásně. A vidíme moře...
...do prava směr Burgas, vlevo Zlaté Písky. Zkusíme tam. Musíme najít ubytování. Naše představa je menší vesnička nebo pro sichr máme s sebou stan. Kousek za Golden Sands cedule kemp Laguna. Nakoukneme. Nabízejí i volné bungalovi. Vypadají dobře. Cena...no?! Chceme dvě noci. Paní nabízí víc nocí za nižší cenu. Berem...
...klid, soukromí, stín, ticho, jen hučení moře a šlouchání vln. V noci cvrkot cikád a tma. Na pláž skok. Z terasy je vidět na moře...
...na pláži jen pár lidí. Pohoda, klid. Moře je neskutečný živel...
...za plachtou naturisti. Neobešlo se to bez komentářů...
...deset minut pěšky po pláži a jsme ve Zlatých Pískách...
 ...vlnolam...
...veřejná pláž...a za tou skálou vzadu už je ta naše...
 ...promenáda a hotelové komplexy...
 ...východ slunce...
...pár technických. Je to dál jak k Jadranu, ale dá se to. Jsou machři, co to dají na jedenkrát, my s přespáním v Rumunsku. V pohodě ubytování v motelu u silnice, 35 euro. Poplatky dálnice v Maďarsku, Rumunsku (vineta, rovineta týdenní), známka v Bulharsku. Most přes Dunaj v Ruse 15 e. A svítí se. Na různých stránkách jsem našla "Hlavně zhasněte světla, jinak na sebe upozorníte policajty." Tak omyl. Jo a jezdí jak...no Balkánci. Je dobré mít hned jejich měnu, ne pouze eura. Rozhodně neměnit ve směnárnách, jejich kurz jsme docela rozdýchávali...
Jak jsem si načetla, je to spíš pro dobrodružnější povahy, ale to já moc nejsem. A otázka "Kdy už tam budem?", tak ta byla mockrát. Cestování děti musely zvládnout bez pohádek, protože nauzea u nás přichází i s kinedrilem. Je to náročné a chce to pevné nervy. I cesta se musí brát jako cíl. Učitě je pohodlnější jízda přes Srbsko, skoro celá po dálnici. Ale Rumunsko...to stálo za to! O tom příště....A.